Urbex

Opuštěný rekreační prázdninový dům, který jako mnoho dalších nesplňoval parametry moderního ubytování a rekreanty nahradili urbexeři.

Kdysi štola na těžbu vápence, dnes hlavně zimoviště netopýrů.

Další objekt pohraniční stráže, kterých je u nás opravdu hodně.

Lovecký zámeček, ve kterém už bydlí jen včelky, kterým ale moje návštěva doufám nevadila. V centrální věži jsou moc pěkné fresky s loveckými motivy, v křídlech toho už moc k vidění není, části jsou původní, části jsou okopané, často chybí původní podlahy a vypadá to, že probíhá snaha o rekonstrukci. Nepřispělo mu ani to, že byl v minulosti používán na jiné účely, mimo jiné i jako domov důchodců (jako ostatně několik dalších našich zámků). Kolem zámku je volně přístupný park.

Dva tunely dlouhé více než 1,5 km původně sloužily k odklonu řeky z důvodu těžby. Po ukončení dolování byl důl zatopen, řeka vrácena do původního koryta a tunely přestaly plnit svůj účel. Nyní jedním z tunelů opět proudí voda, kterou přivádí k elektrárně a druhý tunel je prázdný a zimují v něm netopýři.

Notoricky známý urbex protiletadlové raketové základny Klondajk asi nemá cenu dlouho představovat, nebo se nějak zoufale snažit utajit lokaci. Bohužel na její návštěvu jsem neměl moc času, jelikož jsem jí absolvoval během dvoudenního treku v okolí. Ale i tak jsem pár fotek udělal, ale plánuju se na místo vrátit.

Jeden z nejznámějších a nejvíce navštěvovaných urbexů u nás. Bývalý areál úpravny cínové rudy, která se těžila v nedalekém dole a pracovní zajatecký tábor byl vybudován za 2. světové války. Funkční byl ale jen chvíli, jelikož pár měsíců po válce práce ustaly a nedlouho poté byl důl zakrytý a zaplavený. Z většiny budov zbyly jen základy, ale část stále zůstává jako betonová torza.

V malé příhraniční vesničce se zhruba 400 obyvateli měl kolem roku 2000 vyrůst aquapark. Stavba s rozpočtem přes 70 milionů korun začala, a kromě aquaparku s tobogánem a saunou zde mělo být wellness a fitness centrum, tenisový a squashový kurt a celý areál měl obsloužit až 500 návštěvníků denně.
Stavba se ale zastavila po cca 2 letech a od té doby kvůli soudním sporům o peníze, majetek a mnoha dalším problémům zůstává na místě jen nedostavěné betonové torzo, které postupně zarůstá okolní zelení.

Původní hotel byl po 2. světové válce využíván jako lazaret a o něco později na poměrně dlouho budova sloužila jako dětská léčebna. Po uzavření léčebny to s ní nevypadá dobře. Vlastní ji firma s majiteli nečeského původu, pár lidí se jí snaží zachránit a podle naprosto neověřených informací se na postupných opravách pracuje. Snad se oprava povede a třeba bude budova jednou sloužit jejímu původnímu určení, tedy jako hotel.

Na samotě u rybníka byla kdysi dětská ozdravovna, později pak hotel, který je dnes v neutěšeném stavu. Fotbalové hřiště zarostlo travou, pokoje prorůstá mech, v rybníce se už nikdo nekoupe. Místo je osamělé, nikde ani živáčka a možná i pro umístění se asi o záchranu nikdo nepokouší.

V malé vesničce, jejíž velkou část zabírá velký původně zámecký dvůr. Zámek byl zbořen a na původních budovách lihovaru a pivovaru se za bývalého režimu vyřádilo tehdejší JZD. Dvůr nyní slouží pro zemědělskou činnost, pro kterou se využívá část budov, zbytek je ponechán osudu a chátrá.

Po hodině a půl zkoumání výrobních i kancelářských prostor, obrovských krytů sloužících jako šatny se teprve dostávám z podzemního podlaží na 1. nadzemní. V tom se nachází propojené obrovské výrobní haly. Některé jsou staré, ve špatném stavu, jiné ale vypadají, že se v nich vyrábělo ještě nedávno, což je vlastně pravda. Továrna je zavřená něco málo přes 10 let. Procházím haly a schodiště mě vedou do 1. patra, kde trávím minimálně další hodinu nálezem zbytků IT techniky. Unaven odcházím po více než 5ti hodinách, ale s parádními zážitky.

Původní hospodářský dvůr se nachází v malinkaté vesničce s méně než 10-ti obyvateli. Nějakou dobu fungoval jako pension s ubytovací částí, hospodou, stájemi, malinkým rybníčkem, ale pak se něco stalo. Rébus, proč pension nefunguje, celý objekt vlastní Česká Republika a co se vlastně stalo se mi bohužel nepodařilo rozlousknout. Celý dvůr je nyní kulturní památka a myslím, že je ho škoda, jelikož je krásném, klidném místě.

Od dlouho opuštěných domů většinou moc nečekám. Většinou jsou prázdné, a uvnitř není nic moc zajímavého, krom nepořádku po lidech bez domova, nebo občasných návštěvnících, hledajících skryté místo pro nejrůznější aktivity. Ale vždycky mě potěší, když najdu něco fotogenického a na tomhle statku to byly spousty 16mm filmů.

Barokní zámek s kaplí leží v malinké vesničce na hranici Šumavy. Zámek, kaple a spoustu dalších staveb ve vesnici vlastní místní podnikatel, ale na opravu nejsou peníze. Takže vše chátrá a je jeden ze zámků v nejhorším stavu, které jsem prozkoumal. Do některých místností jsem se ani nedostal kvůli propadlým podlahám. Snad se jednou zámek dočká rekonstrukce, ale moc to mu nevěřím. Několik fotek je i z nedalekého původního statku se stejným majitelem, rovněž bez využití.

Výroba zápalek začíná začátkem 19. století a zanedlouho se továrna stává věhlasnou po celé Evropě. Po více jak 100 letech svojí existence závod zaměstnává více než 1500 dělníků a kromě sirek se zde vyrábí chemické látky a výrobky ze dřeva a papíru. Sirkárna prošla i porevoluční privatizací, ze které vyšla celkem pozitivně. Až se před více než 10-ti lety továrna zastavila a část výroby se přesunula za levnější pracovní silou.

Plánů na využití areálu je několik, ale většinou pouze chátrá. Část se pronajímá, většina budov je již zbouraná a co zbylo, vidíte na fotografiích.

Původní hospodářský mlýn z 15. století byl původně poháněn vodním kolem, později Francisovou turbínou a součástí byla také pila. Dnes se z původního mlýna prakticky nic nedochovalo a fotky jsou z budovy, stojící nedaleko původního souboru stavení mlýna, který je nyní obydlen. Tato budova však využití nemá a střecha je poničená, a část budovy má zřícený strop.

Zámek vznikl koncem 17. století přestavbou původní tvrze a celý zámecký areál s hospodářskými budovami a obrovským parkem má rozlohu více než 6 hektarů. Jako většina našich zámků prošel několika rekonstrukcemi, byl používán ke spoustě účelů, třeba jako škola, a několikrát také změnil majitele. Nyní je v soukromém vlastnictví a v nedávné době se zámek dočkal nové střechy a je uzamčen. Okolní hospodářské a další budovy ovšem neměly tolik štěstí a chátrají.

Původní parostrojní pivovar začal vařit pivo koncem 14. století. Poté byl několikrát poničen, přestavěn a velká část dnešní podoby je z poloviny 16. stolení. V chaotických devadesátkách se začal pivovar částečně rekonstruovat a přestavovat na welness hotel. Projekt ale nebyl nikdy dokončen a teď je pivovar ve stavu, který je vidět na fotkách. Z části téměř původní místnosti s klenbami, z části přestavěné hotelové pokoje s koupelnou a některé části jsou pouze staveništěm.
Celý objekt nyní vlastní jakási pofiderní s.r.o s jednateli ruského původu a z nedokončeného projektu už asi nic nebude.

Celou historii budovy sice neznám, ale její zkáza je vzcelku zajímavá. Začíná v roce 2007, kdy je na pozemku budovy, sloužící jako sídlo Plzeňské IT firmy, plánované rozšíření silnice a je nutné stavbu odstranit. Firma a její majitel tak mění s městem Plzeň budovu za jiné budovy a podíly a zůstává zde pouze v nájmu. Posléze se ukazuje, že k plánovanému rozšíření nedojde a budovu tak není potřeba srovnat se zemí. Vlastní ji ale v tu chvíli město Plzeň a nemá s ní žádné plány. V roce 2013 firma ukončuje nájem a budova začíná chátrat. Onen majitel je jak jinak než vysoko postavený politik. V době mé návštěvy je budova naprosto zničená, část střechy je propadlá a skla, na ikonickém točitém schodišti již není moc. Budova teď slouží jen bezdomovcům a dalším existencím na okraji společnosti.  

Útvar protiletadlového raketového oddílu nedaleko Plzně, tedy alespoň to, co ze staveb zbylo. Areál fungoval do roku 1992, ale podle toho, co jsem viděl ho po opuštění armádou využíval někdo jako hospodu, nebo něco podobného. Část s "kamenným" obložením a barem tomu napovídá, ale víc infa bohužel nemám.

Barokní zámek z 18. století je součástí hospodářského dvora a přilehlého původního pivovaru. Při pohledu ze dvora jsou na první pohled pohled markatní dvě věžižky. Majetkové problémy po roce 45 jsou asi hlavní vinou neutěšeného stavu zámku. Zámek byl využíván místním spolkem, ale v osmdesátých letech byla hlavní budova opuštěna a od té doby chátrá, Celý komplex je kulturní památka a z části je stále vužívaný zemědělskou firmou, která zámek vlastní. 

Dnes již nepoužívaný Měšťanský pivovar, jehož část je vybudovaná doslova na skále byl tak trochu nečekaným nálezem s prekérnějším přístupem. Historie vaření pivu zde sahá ke konci 12. století. Celý objekt není v zas tak špatném stavu a během mé návštěvy je na prodej. 

Poslední asi původní budova, která ještě stojí z bývalých hutí. Podnik byl začítku let 1870 využíván až do roku 44 pro původní účel. Od osvobození se místo místo hutí využívají objekty porůznu, později objekt obývají nepřizpůsobivý občané, ti jsou vystěhováni, objekt je v nájmu soukromé osoby, ale ani to netrvá věčně a posledních více než deset let je budova prázdná a chátrá.

Průmyslový areál, který ve 30. letech postavilo Hospodářské družstvo. Nejprve vyrostlo skladiště obilí, pak váha a kůlna, časem i administrativní budova. Před rokem 1950 ještě pod Hospodářským družstvem rostou další přístavby a dochází k prestavbám, ale po tomto roce je Hospodářské družstvo zrušeno a objekt postupně spadá pod Zemědělský a zásobovací podnik. Během komunismu se s objekty nic moc neděje a tak zůstavají zachovalé jako původní, prvorepublikové. V areálu má dojít k asanaci a přestavbu na bytovou zástavbu, ale zatím se nic neděje.

Původně velký chemický závod nedaleko Plzně na výrobu kyselin, především sírové a citronové. Později se zde vyrábí známý Vitacit. Většinu budov jsem již nafotit nestihl, tak jen zbytek posledního stojícího torza a zdemolované budovy.

Cihelna postavená po roce 1920, která padesátých letech vyhořela, ale byla obnovena a kolem roku 80 produkuje téměř 400 tisíc cihel měsíčně. V 90 letech byla ale výroba z ekonomických důvodů zastavena a nidky již nebyla obnovena. Chátrající areál se ale pomalu rozpadá.

Uprostřed lesa se nachází zbytky kdysi přísně střeženého objektu - skladu raket vojenského pluku. Kromě samotných velkých skladů se za důkladným drátěným oplocením a vnitřním betonovým plotem dříve nacházely další budovy, jako jídelna, kancelář, garáže a další budovy. Část z toho již dávno nestojí, oplocení už také není co bývalo. To co zbylo jsem se pokusil nafotit, ale jako vždy ve vojenských objektech, vše tvoří jen betonové monility a železná futra dveří.

Zámek v menší vesničce Jihočeského kraje je z počátku 17. století a do dnešního dne prošel několika úpravami. Po II. světové válce byl využíván také jako domov důchodců. V době mojí návštěvy je zámek památkově chráněn, v soukromých rukou a je určen k prodeji za více než 20 mil. Kč. K zámku náleží velký zámecký park o rozloze více než 7 ha. Na internetu jsem našel dokonce  asi 5 let starý kompletní projekt na revitalizaci budovy i parku na víceúčelový objekt s ubytováním. Z mých fotek je jasné, že k revitalizaci zatím nedošlo a kdoví jestli někdy dojde. 

Panský dvůr s lihovarem, který fungoval téměř do 40. let. První, co mě uchvátilo na tomhle objektu je přístupová cesta mezi dvěma rybníky, které obklopují téměř celý dvůr. Druhou dominantou je vysoký komín, který jako jediný kouká ze stromů. A pak dvě symetrické věžicky lemující hlavní vstup. Architektonická paráda v krásném prostředí. Jen stav už není nejlepší. Nikdo se o budovy nestartá, jen trávu někdo občas poseká. Objekt je v rukou jednoho velmi známého člověka šlechtického původu.

Místo zaniklé osady hluboko v Českém lese nedaleko hranic s Německem. Osada zanikla počátkem 50. let a na jejím místě zůstal jen objekt pohraniční stráže, který jsem pracovně nazval "Neprojdou" :).

Klášter je velmi cennou kulturní památkou ČR. Od svého založení byl několkrát vypleněn, zpustošen, přestavěn, až padl do rukou armády, poté státnímu statku a takhle dopadl. Nyní je postupně obnovován občasným sdružením, ale dotace nejsou bezedné, ale střecha vypadá nově a uvnitř jsou vidět nějaké práce, které ale podle informací poslední roky spíš stojí.

Rasovny, nebo také pohodnice byly obydlí pohodných (rasů), lidí, jejichž povoláním byla likvidace uhynulé a toulavé zvěře. Ponuré povolání, stejně jako tento dům. Uvnitř už toho moc nezbylo, ale i na tak malé stavení bylo co fotit a atmosféra místa je obrovská. Dnes je budova v soukromém vlastnictví a památkově chráněná. Proto se asi do oprav nikomu nechce.

Jeden z opravdu povedených urbexů na barokním zámku v západních Čechách. Původně postaven jako panství českého šlechtického rodu, který během válek sloužil jako polní nemocnice, ubytovna a kdoví co ještě. Šlechtický rod ale zámek nakonec dostal zpět, aby jej nakonec prodal. Zámek tak vlastnily firmy a nakonec se dostal do soukromých rukou a dlouho chátral. Ale vypadá to nadějně, jelikož podle mých posledních informací již zámek není tak doslova opuštěný a probíhají v něm nějaké práce. Snad rekonstrukce...